Co je Trojjediné Srdce?

1/ Život může být prázdný. Život nemusí být žádnou hodnotou. Život sám o sobě není nic. Velikost života je pouze v tom, že je to jediný způsob, kterým lze zrodit lásku. Láska nemůže povstat bez života a život bez lásky je podoben smrti. Život bez lásky není životem.

Láska se rodí v hlubinách živoucích srdcí. Jedno tlukoucí srdce k tomu nestačí. Láska v plnosti je věčně zrozena uvnitř Trojjediného Srdce našeho milujícího Boha. Tři srdce v jednom, jedno srdce ve třech.

2/ Otcovo srdce je věčným počátkem lásky. Otcovo srdce tluče pro Syna. Otcova věčná láska k Synovi věčně touží po plnosti Synovy odpovědi. Syn je věčným Slovem Otcovy lásky a Synovo srdce tluče pro Otce. Synova odpověď na Otcovu lásku je žhnoucí a plná.

Mimo prostor a čas je tak věčná láska zrozena bez konce a bez počátku. Tři srdce v jednom, jedno srdce ve třech.

3/ Duch svatý je věčným plodem lásky Otce a Syna. Duch svatý je život sám. Duch svatý pochází z plnosti lásky a sám je proto láskou učiněn věčným životem - plodem - který věčně zraje a věčně vychází z Otcovy a Synovy lásky.

Bez lásky Otce a Syna by nebylo plodu. Bez lásky Otce a Syna by nebylo života. Bez milující odpovědi Ducha svatého by nebyla láska Otce a Syna plodná a živá.

A tak pulsující a milující srdce Ducha svatého je ve své věčné milující odpovědi plně obklopeno věčnou láskou srdcí Otce a Syna a je korunou jejich vzájemné věčné a Trojjediné živoucí Božské lásky.

Tři srdce v jednom a jedno srdce ve třech jsou jedno Trojjediné srdce našeho Boha.

4/ Věčná láska uvnitř Trojjediného Srdce je žhavá jako jsou žhavé uhlíky uvnitř ohně. Tato věčná láska uvnitř Trojjediného Srdce je počátkem času a prostoru a z ní vzniklo vše co je.

Z této věčné lásky uvnitř Trojjediného Srdce pochází vše co vidíme, slyšíme i cítíme. Z této věčné lásky uvnitř Trojjediného Srdce pochází vše čeho se můžeme dotknout, ale i to čeho se dotknout nemůžeme.

Z této věčné lásky uvnitř Trojjediného Srdce pochází hvězdy a člověk, oheň i andělé, hory i stromy, matka a dítě, křídla i pád, ostrovy i moře, čekání i slzy, volání a odpověď, svoboda i pýcha, cesty a konce, plody i smrt, rozhodnutí i kříž. Člověče převzácný k čemu tvé smysly přilnou? Pro co se srdcem rozhodneš?

5/ Ó člověče! Zrodil ses v předlouhém čase na planetě Zemi. Uzrál jsi jako plod v koruně nejvyššího stromu. Bůh ti otevřel své Trojjediné Srdce a dal ti vše co bylo potřeba k tomu, aby ses stal Božím dítětem. Ty sis ale nevzal všechno. Bůh ti daroval plnost, ale ty jsi od něčeho jenom ochutnal. A i když jsi plně poznal jak bezmezně jsi Bohem milován a našel jsi cestu do hlubin jeho Trojjediného Srdce, kde jsi mu jako Boží dítě svobodně slíbil opětovat jeho lásku, tak tato tvá odpověď na Boží volání byla málo pevná, byla příliš křehká, byla napadena nepřítelem, byla tebou samým málo chráněna, zbylo v ní místo pro pochybnosti, zbylo v ní místo pro pohodlí a pak jsi najednou řekl dost a přestal jsi k Bohu na chvíli volat, porušils cos slíbil, odešel jsi z jeho Trojjediného Srdce pryč, protože jsi byl oslněn možnostmi, které sis vybral... Chtěl jsi jistotu a pohodlí... Chtěl jsi žít v plnosti sám se sebou tady na zemi...

6/ Ó jak srdcervoucí nářek! Ó jak neutěšitelný pláč! Ó jak bezbřehé hoře, prožil náš Bůh v ten den, kdy jsi ho člověče zradil a opustil. Trojjediné Srdce puklo a bylo zasaženo smrtelnou bolestí, když jsme my Boží děti odešly umřít. Když jsme odešly pryč od Otce. Když jsme sami od sebe opustily Boží milující náruč a prošly jsme na věčnosti ze života do smrti.

Smrtí mám na mysli láskou nenaplněný život a v tomto smyslu zemřel i Bůh, protože skutečná láska je na život a na smrt a není nic mezi tím.

Bůh je ale ve své lásce k člověku věrný a to je naše jediná lidská jistota, jediný pevný a určující bod našeho ubohého lidství.

červen 2025

A.V.